Tak včera jsem byla na předoperační konzultaci ve VFN v Praze. Můžu Vám říct, že jsem si to užila. Byla jsem totiž v Praze poprvé, nikdy mi to nějak nevyšlo a máme to tam hrozně daleko. Musela jsem ráno vstávat o půl čtvrté :). Byla jsem objednaná na 10 hodinu a doufala jsem, že tak ve 12 už bude po všem a budem se moct projít po městě. Samozřejmě se to ale protáhlo :)
V čekárně na VFN – U nemocnice 2 jsem čekala asi hodinu. Pak mě konečně zavolali a já si šla sednout na křeslo ne k panu doktorovi Foltánovi, jak jsem předpokládala, ale k paní doktorce Nieblerové, která působila velmi mile :). Té jsem odevzdala dokumentaci z ortodoncie a pak si mě poměřila ze všech úhlů. Pak asi tak na minutu přišel pan Foltán, podíval se na mě, zeptal se, kdo je můj ortodontista a šel zase dál. No co se dá dělat, mají tam frmol :) Pak mi paní doktorka Nieblerová dala všechny potřebné papíry jako, co s sebou do nemocnice, souhlas s anestezií, souhlas s hospitalizací a pak ještě žádanku na všechna potřebná vyšetření.
Dověděla jsem se ale, že můj termín operace možná posunou. Vyskytli se jim tam totiž akutní pacienti z onkologie, kteří potřebují nutně vyoperovat nádor. Takže pokud mi budou volat, tak se termín posune maximálně prý o jeden týden. To je v pohodě. Mě přece o život nejde :). Zatím nevolali, ale tak volat asi budou. Cítím to v kostech :).
Pak jsem se ještě dověděla, že se můžu stát součástí jistého grantu. Jde o to, že mi udělají speciální CT hlavy, na kterém uvidí lépe moje nervy, jestli jsem to dobře pochopila. Pak bude operace úspěšnější a riziko necitlivosti dolního rtu se tím snižuje. To ale vyžadovalo další prohlídky a další přesuny do dalších ordinací. Takže jsem si pak ještě skákla na vyšetření čelistního kloubu a zamířila jsem do ortodoncie, která byla pěšky o kousek vedle.
Tam se mě ujal velmi mladý doktor :D. Měla jsem skoro pocit, že je stejně starý jako já, ale titul měl, takže v pohodě :). Ten mi vysvětlil, jak to všechno bude s tím grantem. Udělal mi takový gumový skusový model, který byl potřebný pro to CT. Domluvil se se mnou ještě na další návštěvy.
Pak jsem vyrazila na to CT, které bylo v úplně jiné části Prahy. Bloudili jsme, ale nakonec jsme to našli. Byla to nějaká soukromá ordinace a bylo to tam moc pěkné. Tam si mě osvítili a nahráli mi to na CD, které mi teď leží na stole.
Pak už jsem si mohla jít po svých. Jsem moc ráda, že mi tu operaci nepřesunuli, že mi třeba neřekli, že ještě nejsem připravená. Doufám, že nebudu nemocná. Hrůzu jsem měla i z toho, že mě odsoudí za moje zuby. S čištěním se snažím, ale když jsem byla malá, tak jsem si to pokazila tím, že jsem na to kašlala. Trochu v tom roli hraje i dědičnost, ale mám zuby žluté a nelíbí se mi. Sice jsem už viděla horší, ale tak nemám ty zuby moc hezké no. Stydím se za ně. Až mi sundají rovnátka, tak určitě zkusím bělení. Mám pocit, že ti doktoři se na ty moje zuby dívali tak nějak podezíravě, ale tak operace snad bude. Když mi totiž vyrovnali všechny zuby, tak se mi z toho stal tak šílený podkus. Nevím sice přesná čísla, ale přes 10 mm to bude určitě. Na analýze rentgenu jsem viděla nějaké číslo 13 mm, které mě ani nepřekvapuje, protože to je opravdu děs.
Už se na všechno moc těším, 11.6. jdu na nasazení chirurgických trnů. Už se to blíížíí :)
2024 ©